Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
I přes všechny zmatky a tragédie, které provázely kariéru Uriah Heep, je dnes kapela (alespoň co se týče výrazu) zcela ukotvena ve svém stylu a jak už to u pánů v letech bývá, chuť po nějaké změně je pramalá, či spíše vůbec žádná. Bylo to jinak, když v osmdesátých letech Uriah Heep experimentovali s heavy metalem, či pop metalem a vršili jedno mizerné album na druhé, jenže to jedinému původnímu členov Mickovi Boxovi, bylo kolem čtyřicítky a podobnou zlotřilost si ještě mohl dovolit. Dnes je mu pětasedmdesát,..
Nestačilo loňské, naprosto zbytečné album „Raised On Radio“, na němž se chilský zpěvák (v současné době bydlící v Rumunsku) Ronnie Romero vyznal ze své lásky k rockovým klasikám, ke Kansas, Foreigner, Queen nebo Bad Company? Nestačí stále mohutnící množství projektů, do kterých je zapojen? Nestačila by mu jedna kapela, které by se věnoval pořádně na plný úvazek a občasné vystupování s Ritchiem Blackmorem v rámci legendárních Rainbow? Pokud by se Ronnie Romero držel tohoto modelu,..
Nahrnete-li na hromadu informace a postřehy o DevilsBridge a jejich debutovém albu „Sense Of“, které kolem sebe kapela i label šíří, možná dojdete k závěru, že švýcarská pětice působí trochu zmateně. Pózování u symbolu, který by mohl evokovat pentagram, kdyby těch “gramů“ nebylo nějak moc. Obal alba, koketující s motivem Uroborose v hodně svébytné úpravě, s řadou symbolů, které přestanou působit samoúčelně až ve chvíli, kdy rozpletete zásadní koncepční myšlenku nahrávky,..
Na den, kdy Češi volili nového prezidenta, měla naplánovanou oslavu svého jubilea největší domácí metalová legenda. Zdá se to neuvěřitelné, ale Arakain opravdu funguje úctyhodných čtyřicet let a po celou tu dobu se stále drží na špici domácí metalové scény. V oblasti tvrdé hudby v našich končinách není jiná kapela, který by měla tak neotřesitelnou pozici jako Arakain, i proto bylo jasné, že oslava jejich čtyřicetin bude velkolepá...
Monolithe jsou dnes již kultovní doom metalovou kapelou z Francie. Nutno dodat i jednou z nejosobitějších v žánru a jejich tvorba se dá klidně označit jako progresivní, alespoň v mantinelech doom metalu. Hrají přes dvacet let a aktuálně jim na kontě přibylo deváté album „Kosmodrom“. Název odpovídá tematické stránce desky a její atmosféře, která je prostě vesmírná.
Začátek devadesátých let. Na metalovém výsluní se hřejí tvrdé žánry a nikdo ještě netuší, že je už brzy z trůnu sundá grunge. Stále vycházejí mistrovská, stylotvorná a kritikou velebená alba, která – jak dnes víme – překonají hranice veškerého času. Jenže parta Sodom do této rovnice úplně nezapadla. Trojice hudebníků nedokázala navázat na megaúspěšné album „Agent Orange“ a po nedovařené fošně „Better Off Dead“ z roku 1990 její sláva začínala upadat. Bylo jasné, že na následující studiovce už si Němci nemohli dovolit další přešlap...
Přestože se jméno kapely Dokken citovalo v prvním šiku amerických hairmetalových kapel jen pověstných patnáct minut a prodeje jejích alb pokulhávaly za nejslavnějšími kolegy Mötley Crüe, Poison či Guns N`Roses, i tahle parta symbolizovala scénu, plnou vlajících, nalakovaných hřív, pestrobarevných hadrů a kvílivých kytarových sól. Dokken byli jeden čas synonymem pro tato rockové klišé, nejen proto, že měli ve svém středu jednoho z nejlepších kytaristů scény George Lynche, ..
Nazvete-li kapelu Walk In Darkness, asi nepřekvapí, že k podrobnější autocharakteristice kapela používá tvrzení, že „kapela se dívá na svět z okraje propasti…“ Byť by se prý v tomhle pohledu na svět měly najít i záblesky naděje, to podstatné, na čem italská formace stojí, je melancholie, potemnělá romantika a tajemno. V duchu této filozofie pánská část ansámblu tají svoji totožnost a zahaluje se v kápích, nemluvě o tom, že dopočítat se členů kapely (ke stálé pozici se hlásí pouze dva muzikanti) také není úplně jednoznačná záležitost..
Když se na začátku milénia dostali finští HIM na vrchol, počítalo se s tím, že jejich zpěváka Ville Vala čeká velká kariéra. Byl idolem dospívajících dívek, které si s jeho plakáty tapetovaly pokoje. Měl image rockové hvězdy, byl sebevědomý, bylo mu lehce přes dvacet a tvořil zásadní hity doby. Nejen slavnou „Join Me (In Death)“, ale i "Poison Heart“, „In Joy And Sorrow“ nebo „Wicked Game“. Jenže to dopadlo trochu jinak. Místo toho, aby se z Villeho stal druhý Jon Bon Jovi, ..
Na dobré veci nie je nikdy neskoro. Depresy vydali minulý rok pred letom parádny album "Psycold". Meškám viac ako pol roka, ale nech mi je odpustené, lebo na dobré sa oplatí počkať. Stále som si vravel, že ho ešte nemám napočúvaný a že by bol hriech túto recku odfláknuť, až je zrazu január 2023...
Na světě jsou powermetalové kapely, které se mihotají na škále od slabých po výborné. Krom této hodnotící linie je ale nic nevylučuje z množiny běžných smrtelníků. A pak existuje formace, jež se pohybuje mimo světské zákony, ve svém vlastním vesmíru a se svými vlastními pravidly. Jde o jiný kvalitativní level, pro běžné lidské mozky nepochopitelný a neuchopitelný. Máme ale štěstí. Jednou za čas se tato mimozemská entita vydá na planetu Zemi a zanechá nám dárek v podobě nadpřirozeně krásné muziky...
Johnny Gioeli prý podle statistiků s debutovým albem projektu Enemy Eyes završil první stovku nosičů, na kterých se podílel. Statistika je hra na přesný součet nepřesných čísel, takže kdyby se odečetly třeba soundtracky k Sonic Adventure, avizovaná stovka by asi rychle a důkladně pohubla. Spolehnout se dá na to, že by Johnnymu určitě nevadilo slavit stovkový kotouč ve společnosti všudybyla Alessandra Del Vecchia, s nímž kromě Enemy Eyes tráví čas i v rámci kapely Hardline...
Poté, co Creedence Clearwater Revival s albem „Green River“ prorazili v Evropě a ve Velké Británii, se ze singlu „Bad Moon Rising“ stal obrovský šlágr, konkurující hitům The Beatles, bylo by logické, že si kapela bude užívat úspěchu a trochu zvolní. Jenže se stal pravý opak. „Nikdy jsem tomu nerozuměl, bylo to přehnané,“ svěřil se bubeník Doug Clifford, „Fogerty nám řekl, že kdybychom vypadli z žebříčků, byli bychom zapomenuti. Měli jsme hity na obou stranách Atlantiku, ale bylo to jako prokletí, protože nás nutil dělat ..
Černý les, Black Forest, Silva nigra, či jak je ještě tento tajemný a nehostinný kraj jmenuje… je místo, odkud pochází německá parta Imperium Dekadenz. A když uslyšíte pojmenování Černý les, přesně víte, jak zní její hudba. Je temná, tvrdá, má základ v black metalu, přesto jí dominuje silný melancholický náboj. Kapela je rychle rostoucím tělesem na evropské extrémně metalové scéně a nové album „Into Sorrow Evermore“ tento trend jistě ještě posílí. Tak to vidí i jeden ze dvou členů tohoto projektu, zpěvák, kytarista a klávesista Horaz ..
Když se v roce 2006 objevilo v evropském undergroundovém rybníčku debutové album kapely Imperium Dekadenz, nazvané pěkně po germánsku „...und die Welt ward kalt und leer“, řada lidí jej měla za další výplod pošahané norské provenience, kde němčinu využívají zejména proto, aby se přihlásili nejen ke svým vikingským a germánským kořenům, ale hlavně pro jistou spojitost s hitlerovským Německem a hrdinou tamní hrstky pomílenců Vidkunem Quislingem. Jenže v tomto případě člověk nemohl být dál od pravdy. ..
Tajemno, silné příběhy, příroda a její motivy, to je svět, po kterém pokukuje nedávno založená goticko-metalová formace Saint Mortal, která má na kontě zatím dva singly, pracuje na prvním videoklipu a v hlavě už nosí plány na křest ohněm – premiérové pódiové vystoupení. A byť tím mírně poodhalí roušku tajemna, další informace o šumpersko-brněnské partě představí Pavel Stryk...
Ať pátrám ve skladišti paměti sebevíc, dobrat se toho, zda jsem někdy narazil na běloruskou kapelu, věnující se symfonickému power metalu, se mi nedaří. Proto je těžké u formace z Minsku s názvem Kliodna soudit, zda může ve své zemi hrát v tomto žánru prim. Asi může. Soudě podle druhého alba „Way Of Heroes“ se kapela ani ve světě neztratí, byť předpokládat, že by se mohla objevovat v Evropě jako fando-lapka na velkých festivalech, by bylo velmi odvážné. Důvod je prostý..|
Dnes je 31.7.2025, svátek má Ignác
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
|
[05.02.2023] [hodnocení: 8/10] |
Ronnie ROMERO - Raised On Heavy Radio
|
[04.02.2023] [hodnocení: 3/10] |
|
[04.02.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
ARAKAIN, #ČERNÁ - Praha, O2 Universum, 28.1.2023
|
[03.02.2023] |
|
[03.02.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.02.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.02.2023] [hodnocení: 7/10] |
WALK IN DARKNESS - Leaves Rolling in Time
|
[01.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.02.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.01.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
TWILIGHT FORCE - At the Heart of Wintervale
|
[31.01.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.01.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - Willy And The Poor Boys
|
[30.01.2023] [hodnocení: 7/10] |
Horaz (IMPERIUM DEKADENZ) - Vřelé pozdravy z Černého lesa
|
[29.01.2023] |
IMPERIUM DEKADENZ - Into Sorrow Evermore
|
[29.01.2023] [hodnocení: 9/10] |
Pavel STRYK (SAINT MORTAL) - Od počátku projektu se snažím jít vlastní cestou
|
[28.01.2023] |
|
[28.01.2023] [hodnocení: 6,5/10] |